Seriál 100 detailů tradice - 5.díl: Vykrývané střešní úžlabí

Bývá pravidlně vyplechováno v šířce nejméně 330 mm. Dlouhá úžlabí, zejména u mírných klonů střech, musí být vyplechována v šíři 500 mm. Při tomto způsobu, který je častější, ale méně vzhledný, přisekává pokrývač tašky podél úžlabí a klade je zplna do malty tak daleko, aby přesahovaly okraj plechu o 100 mm. Krajní části tašek, které nedosahují na latě, k nim přivazuje drátem. Dotahuje-li se k úžlabí přilehlá střešní plocha, založí se na plechování pomocná střešní lať tak, aby tašky jednotlivých řad přesahovaly na plech 10 cm. Lať se zapře na obou koncích a uprostřed do malty uloženými úlomky tašek. Na konci jednotlivých řad se zhotoví potřebné tvarovky (kosy) tak, že se nejprve přiloží celá nebo vyhovující odlomená taška zkusmo na plech a naznačí se ryskou zkosení kusu podle hrany pomocné latě. Pak se taška dříve popsaným způsobem rozřízne nebo uštípne.

Tašky se pokládají zplna do malty. Po dokončení celé strany úžlabí a po částečném ztvrdnutí malty se odpáčí pomocná lať opatrně lžící. Přebytečná malta se zbytky po zapření latě se oškrábe a očistí. Celý bok úžlabí, vytvořený hranami všech tašek, se zaspáruje (zamázne) maltou a čistě uhladí. Stejně se postupuje i na druhé straně úžlabí. Rozdílný je pouze začátek krytiny druhé střešní plochy. Nejprve se osadí celá první taška a hrana úžlabí se dokryje kosami (odřezky tašek).

Taškami vykrývá pokrývač úžlabí vždy dvojitě, zplna do malty a vždy na bednění, kterému podle jeho návodu zřídí tesař. Vykrytí úžlabí taškami je obtížné, neboť řady tašek nejsou stejně široké. To je kvůli tomu, že úžlabní krokev má menší sklon než krokev řadová.

Úžlabí se vykrývá dvěma způsoby.

Bud úžlabím točeným - obrázek c, nebo úžlabím českým - obrázek a.

Točené úžlabí se vykrývá ze zvláštních tašek-úžlabnic. Ty mají tvar klínů a jsou delší, než normální tašky. Pokrývač si je na místě sám přisekává do „kos", které se nahoře zužují. Celé úžlabí se vybední prkny a opatří se laťkami podle délky středních úžlabnic. Krajové úžlabnice jsou zavěšeny na přilehlých latích, střední pak na laťkách v úžlabí. Úžlabnice se pokládají zplna do malty a krajní tašky, navazující na úžlabnice, se podle potřeby přištípnou. Klínové úžlabnice se již dávno nevyrábějí, a proto se s točeným úžlabím už nesetkáme.

České úžlabí se vykrývá z normálních tašek, které se v pravidelném střídání zapojují do řad přilehlých střešní h ploch. U krytiny korunové každou třetí řadu a u krytiny dvojité šupinově kladené každou druhou řadu. Krytí úžlabí taškami je velice vzhledné, malebné a neruší jednolitý vzhled střechy. Je však pracné a tím i nákladné. Bednění úžlabí musí být široké nejméně na dvě tašky.


Takové úžlabí se provádělo do doby druhé světové války, ale pouze na zvláštní objednávku. Dnes je velice málo pokrývačů, kteří umí takto krytinu položit. Ovšem na cenných památkových objektech má tento způob své místo. Čím méně je na střeše plechování, tím je vzhled památky lepší.