Seriál Krovy a tesařské spoje - 4.díl: Krovy vlašských soustav, soustava Ardantova

Tento krov vyniká pevností a velikou prostorností. Má krokve rovněžné s hřebenem. Nosná konstrukce se staví v intervalu 4 - 6 m. Prázdné vazby opět scházejí. Trámy konstrukce jsou sestaveny v samé tuhé trojúhelníky, pevně sešroubované. Krov se nemusí ukládat na hlavní zdi, takže je možno je stavět tenké. Náš obrázek ukazuje  Ardantův krov na rozpětí 14 m. Vazné trámy scházejí. Namísto nich, se vyskytují dvojité okapní sloupky, nachýlené v úhlu Jsi 3 od hlavní zdi a čepové do pozednice, která je uložena na výstupku soklového zdiva (levápolovina). Okapové sloupky lze však uložit i na kvádřík, spočívající na zděném pilíiřku (pravá polovice). Hlavní nosníky jsou při okapu zapuštěny mezi čela sloupů, dále pak vzepřeny o sloupky okapové dlouhými vzpěrami.



Všechny dosud jmenované trámy bývají spolu ještě spojeny krátkými okapovými kleštinami. V hřebenu jsou hlavní nosníky zapuštěny do krátkého hřebenového sloupku a sepjaty s ním svorníky. Spodní konec sloupku je zachycen horními kleštinami, jež zachycují hlavní nosníky poblíž hřebene. Na hlavních nosnících jsou upevněny vodorovné krokve, nesoucí bednění a krytinu. Hlavní nosníky bývají rozepřeny (zavětrovány) ležatými kříži Ondřejskými, které bývají svými konci do nosníku začepovány.

Spojení dřev je velice jednoduché.

Kleštiny jsou mírně zapuštěny do hlavních nosníků rybinovitě a jsou s nimi sešroubovány. Rovněž jsou zapuštěny na 30-40 mm do všech ostatních trámů , s nimiž se kříží. Vzpěry a hlavní nosníky se úplně plátují a spojují a spojují svorníky. Na spodním konci je každá z nich upravena pro spojení s okapními sloupky v silný a široký čep a po jeho obou stranách nahoře v dvojnásobné zazubení, pro něž jsou okapní sloupky také přiměřeně vybrány. Čepem se vzpěra mezi ně vsune tak, aby ozuby do sebe zapadly. Pak se všechny trámy upínají svorníkem. Krokve jsou upevněny stejně jako v soustavě vlašské, aby bylo zatížení stejnoměrně přenášeno. Poněvadž tento krov po zatížení sedá a sloupky se naklánějí ke zdivu, což způsobují vodorovné síly, které zachycují kleštiny, doporučuje se spoji okapové kleštiny vodorovným táhlem. To se samozřejmě na toto obrovské rozpětí pronese. Aby se tak nestávalo, bývá rektifikační šroub, umístěný uprostřed táhla, ve své kleci vrtán a vynášen táhlem svislým, které je spuštěno z horního sloupku. Výhodou vodorovného táhla je, že lze rektifikační šroub (někdy také napínací šroub), kdykoliv dotáhnout.

Spojovacím materiálem je svorník, ocelová tyč, opatřená závitem na obou koncích a pro upevnění jsou potřeba dvě matky a dvě podložky pro dřevěné konstrukce. Dnes by se pro svorník s výhodou použilo závitových tyčí.

Soustava Ardantova na našem obrázku nemá vůbec pozednici. Někteří autoři obrázek s pozednicí uvádějí a je to logické. Ale v tom se všichni shodují, je že dnes je již Ardantova soustava zastaralá. Používalo se jí pro malé sklony sedlových střech a pro velká rozpětí nad volným, prostorami hal všech druhů.