Hledám střechu Hledám firmu Hledám radu Střecha chytře

Střešní krytiny

Zásady pokládky pálených tašek II. díl

22. 5. 2013

Taška Creaton
Druhou variantou pokládky hřebene na sucho je použití větracích tašek pro připojení hřebene do poslední řady u hřebene (z každé strany) bez nutnosti aplikace větracího pásu hřebene. Jedná se o tašky, které jsou v pohledové části shodné se základními taškami, ale hlavový zámek je naprosto odlišný a umožňuje dokonalé napojení hřebenáčů na tyto tašky. Výhodou je, že odpadá jeden plastový prvek ve střeše, ale hlavně bývá větrací průřez mnohem větší a většinou není nutné používat větrací tašky do plochy. Toto řešení je jednoznačně nejefektivnější (funkčně i finančně), bohužel ho lze použít jen u těch typů krytin, u kterých výrobci tyto speciální tašky dodávají. Pokud se rozhodneme pro tento způsob odvětrá ní střešního pláště, je bezpodmínečně nutné, aby pokrývači při montáži hřebenové latě použili kovové držáky hřebenové latě a neinstalovali lať (většinou dvě na sebe) přímo na vrchol krokví. Latí by ucpali větrací mezeru a hřeben by tak téměř nevětral.


Odvětrání v hřebenové části
Obr. Řešení odvětrání v hřebenové části za použití větracích tašek pro připojení hřebene


Do malty
se dnes pokládá hřeben pouze u rekonstrukcí památkově chráněných budov (většinou za použití bobrovek či prejzů). Pro pokládání do malty je nutné používat speciální po- krývačskou maltu, nikdy nesmíme použít běžnou maltu zdicí či omítkovou. Totéž platí pro pokládku prejzů do malty. Spotřeba pokrývačské malty pro zhotovení 1 bm hřebene je cca 40 kg. Obdobná spotřeba malty je i pro pokládku prejzů do malty. Z jednoho pytle obvykle položíme cca 1 m2' střechy. Způsob řešení odvětrání střeš- ního pláště by měl být vždy ověřen výpočtem.

Dalším bodem, který nesmíme opomenout, je sesouvání sněhu ze střechy. Nejúčinnějším způsobem, jak mu zabránit, je umístění kovových sněhových háků nebo (pokud to výrobce nabízí protisněhových tašek. Ty se umísťují do celé první řady u okapu (na každou tašku) a dále pak do plochy až k hřebeni na každou druhou až osmou tašku v závislosti na sklonu střechy a sněhové oblasti, ve které se stavba nachází. Toto řešení je účinné jen za předpokladu správného návrhu. Výhodou je poměrně jednoduchá montáž - háky se pouze zaháknou za hlavový zámek tašky.

Jinou variantou jsou liniové zachytávače sněhu. Jedná se o protisněhové mříže, trubky nebo dřevěné kulatiny upevněné do speciálních kovových držáků. Držáky by měly být umístěny přibližně nad každou krokví, kotví se za přídavnou lať nebo za kontralať a jejich montáž je poměrně pracná. Jednakje nutná montáž přídavné latě, ale hlavně je nutné upravit probroušením zámky tašek v místě prostupu držáků mezi taškami. Liniové sněhové zachytávače se umísťují samozřejmě do spodní části k okapu, v závislosti na délce krokví někdy též do poloviny či každé třetiny délky střechy. Nejúčinnější ochranou je kombinace Iiniových zachytávačů u okapu s protisněhovými háky umístěnými v ploše střechy.


Přehled výrobců pálených tašek najdete zde

Výhody, nevýhody, nejčastější chyby

Výhody pálených střešních tašek

  • Velmi široká nabídka nejrůznějších tvarů, velikostí a odstínů povrchových úprav.

  • V kategorii posuvných tašek je poměrně jednoduchá pokládka i na velmi členité střechy. Krytinu lze správně rozměřit i na malé plochy. Tašky je možné bez potíží položit i na střechy s rozměrovými odchylkami krovu či laťování.

  • Bobrovkami je možné krýt zaoblené plochy (např. zaoblená nároží, věžičky, vikýře ve tvaru volských ok apod.).

  • Všichni výrobci nabízejí velmi širokou škálu doplňků, díky kterým lze většinou systémově vyřešit každý detail.

  • Pálené střešní tašky se spojitými drážkami lze za splnění jistých podmínek (vodotěsné podstřeší) pokládat na střechy se sklonem již od 12°.

  • Dokonalý způsob odvětrání střešního pláště v případě použití větracích tašek pro připojení hřebene bez nutnosti použít větrací tašky do plochy a hřebenové větrací pásy.

  • Do střech s krytinou z pálených tašek lze bez potíží namontovat střešní okna, solární kolektory apod., a to i dodatečně, když je již střešní kryti na položená.

  • Střešní tašky jsou velice pevné, pokud to dovoluje sklon střechy, lze po taškách bez obav chodit; nemusíme se bát, že by tašky praskly.

  • Hmotnost všech typů krytiny (vyjma bobrovky a prejzy) se pohybuje v rozmezí 40-50 kq/m', většinou není nutné brát zřetel na hmotnost při výběru typu pálené krytiny s ohledem na zatížení krovu.

  • Povrchová úprava (engoba, glazura) zůstává na taškách po celou dobu jejich životnosti a téměř nedochází k žádným vizuálním změnám, střecha je esteticky přitažlivá i po desítkách let.

  • Povrch tašek je hodně jemný a hladký (zejména glazovaný), proto dochází jen zřídka k usazování nečistot či růstu lišejníků, řas či mechů.

  • Dlouhodobá životnost: všichni výrobci udávají životnost pálených tašek v horizontu 100 let.

  • Většina výrobců poskytuje záruku 30 let, někteří i více.

  • Poměrně nízká cena v případě tašek režných i některých typů tašek engobovaných.

  • Vynikající poměr cena/životnost.


Nevýhody pálených střešních tašek

  • Pokládka tašek neposuvných vyžaduje vysokou zručnost a pečlivost. Hodně členité střechy se na pokládku neposuvných tašek velmi špatně rozměřují a často je nutno zařezávat poslední řadu u hřebene.

  • Pokládka pálených tašek obecně vyžaduje větší pečlivost než pokládka např. betonových tašek. Z tohoto důvodu může být cena za montáž vyšší.

  • Většina typů pálených tašek se nehodí na střechy s velmi nízkými sklony. Před výběrem krytiny je nutné vždy ověřit minimální bezpečný sklon, od kterého je možné tašky pokládat.

  • Pokud výrobce pro daný typ tašek nevyrábí větrací tašky pro připojení hřebene, a je tedy zapotřebí použít větrací tašky do plochy, hrozí zafoukávání prachového sněhu či větrem hnaného deště do podstřeší právě těmito větracími taškami.

  • Tašky glazované mají extrémně hladký povrch a většinou dochází ke sjíždění sněhu ze střechy.

  • Tašky glazované se za jasného slunečného počasí často velice lesknou. Někdy může nasvícená část střechy velmi nepříjemně oslňovat uživatele sousedních objektů, což se samozřejmě nemusí každému líbit, a již vznikla z tohoto důvodu řada sousedských sporů.

  • Vyšší cena u některých typů tašek engobovaných a zejména tašek glazovaných. Cena za krytinu v glazovaném provedení na celou střechu může být více než dvojnásobná oproti krytině režné potřebné na tutéž střechu. Nejčastější chyby při pokládce pálených střešních tašek.

  • Nedostatečně odvětraný střešní plášť. Dimenze odvětrá ní (zejména v hřebenové části) by se měla vždy ověřit výpočtem. Pokud používáme větrací tašky, je jejich počet závislý na odvětrávacím průřezu každé tašky a ten se většinou u každého typu velmi liší.

  • Nedbale rozměřená a nalaťovaná střecha, tašky v sobě nesedí, hrozí zatékání a odfouknutí větrem.

  • Nedostatečné přikotvení tašek po obvodu střechy a tašek řezaných (úžlabí, nároží, kolem střešních oken apod.).

  • Nedostatečný počet prvků proti sesuvu sněhu. Když je prvků málo (zejména kovových protisněhových háků), může dojít při sesuvu sněhu kjejich poškození spojenému často s destrukcí tašek. Paradoxně pak háky napáchají ještě více škody, než kdyby ve střeše vůbec nebyly.

  • Montáž tašek na nižší sklony než předepisuje výrobce.

  • Při pokládce na nižší sklon, než je minimální bezpečný, bývá často nesprávně provedené těsné či vodotěsné podstřeší.

  • Ukončení pojistné hydroizolace v dolní okapové části musí být provedeno tak, aby případná voda byla odvedena mimo konstrukci střešního pláště. Tento detail lze správně vyřešit jen pomocí okapnice, která ale často nebývá instalována.

  • Krytina se má na střechu pokládat vždy mícháním tašek z několika palet. Pokud odebíráme tašky vždy jen z jedné palety, hrozí tím viditelné napojení jiného odstínu tašek na střeše z palety vyrobené v jiné šarži.

  • Každý výrobce udává ke každému typu krytiny předpisy pro správnou pokládku. Ty se často velmi liší. Proto je nutné tyto předpisy před montáží pečlivě prostudovat. Předejde se tak mnohdy fatálním chybám.

  • Řezání tašek by se nikdy nemělo provádět v blízkosti již položených tašek (na střeše). Při řezání se uvolňuje velmi jemný červený prach, který se usadí na povrchu tašek a nedá se již žádným způsobem vymýt. Tato nedbalost je extrémně viditelná zejména u krytin s tmavým povrchem. Tvrzení, že "déšť to spláchne," je zcela mylné. Tento usazený prach se nedá dokonale vymýt ani přístrojem s tlakovou vodou. Řezání tašek je ideální provádět na zemi, resp. v dostatečné vzdálenosti od položených střešních tašek.

  • Bobrovky a prejzy se často používají k vytvořeni stříšek různých atik, zdí, zídek a plotů. Pokládka se provádí nejčastěji do malty přímo na zdivo.1 při pokládce na takto jednoduchý stavební prvek (kryti na je často položena pouze v jedné řadě) je však nutné dodržet minimální bezpečný sklon, který je u bobrovek 30°, u prejzů dokonce 40°. V těchto případech často dochází k pokládce krytiny v nižším sklonu, při dešti pak voda neodkapává ze spodní hrany tašky, ale vrací se zpět (do protispádu) a vsakuje se do zdiva. Na zdivu se potom objevují vlhké mapy a zdivo postupně degraduje.



zdroj článku: Šikmé střechy
Grada Šikmé střechy








autor: Pavel Kopta, jana Janoušková/krytiny-střechy.cz



Štítky: Střešní krytina, Pokládka střecha, Pálená taška, Pokrývač
Rubriky článků