Hydroizolace plochých střech - životnost systémů

Životnost hydroizolačního systému je záležitost úplně jiná, která říká, jak dlouho izolační systém vydrží plnit svoji základní funkci (tj. nemusí plnit funkce, které nejsou bezprostředně spojené s vodotěsností, tj. dominantní funkcí střešního pláště). Životnost hydroizolačního povlaku by se měla pohybovat mezi 20-30 lety v souvztažnosti s odpisovou hodnotou staveb.

Tj. hydroizolační povlak by měl vydržet fungovat s kvalitní údržbou a drobnými opravami po výše uvedený čas. Zákazník by měl tuto hodnotu znát, protože mu umožní reálné plánování stavební nebo investiční činnosti.

Reálné náklady na údržbu a drobné opravy by se měly pohybovat mezi 10-25 % nákladů na realizaci. Tato hodnota vychází z reálných nákladů na údržbu a opravy kvalitně realizovaných střešních plášťů. Čím rozsáhlejší a jednodušší střešní plášť, tím jsou náklady nižší. Malé a složité střešní pláště jsou nákladné na údržbu a opravy. Významným faktorem jsou též původní náklady na realizaci. Čím jsou tyto náklady vyšší, tím jsou náklady na kontrolu a údržbu nižší a naopak - čím jsou náklady na realizaci nového izolačního systému nižší, tím jsou náklady na údržbu a opravy vyšší. V některých případech až násobně. V rámci své praxe jsem se mnohokrát setkal s nepoučitelností, možná i naivitou a zejména pak opakováním stále stejných chyb. Nejlépe se výše uvedené dokumentuje na konkrétních případech, které bohužel nejsou ojedinělé. Za svoji praxi jsem se setkal s několika objekty, které byly rekonstruovány několikrát.

Rozsáhlý bytový objekt, dobře navržený a vyprojektovaný. V rámci tendru na generálního dodavatele byla vybrána stavební firma s nejnižší cenovou nabídkou, bez kontroly, co je obsahem dané nabídky. Generální dodavatel vybral, co bylo nejlevnější, se všemi důsledky. Objekt ihned po dokončení zkolaboval a z hlediska vodotěsných izolací tam nefunguje prakticky nic. V režii generálního dodavatele se začalo opravovat systémem látám, látám, látám a záplatuji, kamufluji a kamufluji. I tyto opravy se minuly účinkem a začal boj investora, generálního dodavatele a uživatelů, aby vše fungovalo. Uživatelé si najali supervizi, takže postupně a systémově se jednotlivé vady opravují, ale za ceny, které jsou mnohonásobně vyšší než původní a bez odpovídajících záruk, protože vždy se řeší pouze problematická část s rizikem, že výsledek nebude stoprocentní. V případě, že se oprava nepovede, musí se pokračovat dále a navázat na již provedené rekonstrukce. Cena, kterou platíme, je astronomická, a to nejen z hlediska nákladů na stavební práce a na právní služby, ale i v oblasti psychiky.

V tomto konkrétním případě považuji za dominantního viníka investora, který akceptoval nabídku, o které od začátku věděl, že je nereálná, a to ne od 10 %, ale o 50 %. Tato nereálnost se projevila v průběhu výstavby a posléze při různých a povětšinou marných pokusech o opravy a rekonstrukce.

Jak vybírat jednotlivé komponenty procesu realizace tak, aby se zcela eliminovalo riziko průšvihu? To je otázka, která nemá odpověď ani řešení, vždy existuje určité množství rizika, které je nutné podstoupit. První zásada vyplývá z pravidla ,,80 - 20", které říká, že 20 % všeho představuje riziko neúměrné. V tomto případě se jedná o vyškrtnutí 20 % těch nejnižších nabídek, které jsou u každého tendru. Tedy současný princip státních zakázek je naprosto špatný, protože preferuje minimální cenu, a to i za cenu neúměrného rizika. Podle toho také zakázky dopadají.

Princip nejnižší ceny dovedla k dokonalosti nejmenovaná slovenská firma, která vždy nabídla nejnižší cenu, zakázku vyhrála a na dokonale postavených smlouvách vše realizovala na úkor svých subdodavatelů, které prakticky zničila. Když zakázku nevyhrála, odvolala se, že nabídla nejnižší cenu, a měla tedy vyhrát, a vymáhala zrušení soutěže nebo jinou náhradu. Realizace dané firmy postrádaly jakoukoli kvalitu a životnost, ale vždy byly nejlevnější, vždy vydělaly. Ten, kdo prodělal, byl vždy investor, který po dokončení v potu tváře odstraňoval chyby a poruchy. Základním principem není žádat jen záruku, ale bavit se o životnosti, respektive o nutných nákladech na opravy a údržbu. Pakje možné jednotlivé zakázky korektně srovnávat.


Autor textu: Marek Novotný
Zdroj: Vydavateplství GRADA Publishing a.s., publikace Hydroizolace plochých střech