Materiály na bázi dřeva

Při použití dřeva v podobě masivního řeziva mohou být zužitkovány pouze mohutnější stromy a i z nich jenom některé jejich části. Navíc během růstu stromu vznikají ve dřevě různé nepra­videlnosti a vady, které nelze v masivních prvcích použít.

Pokud se však dřevní hmota rozdělí na menší částice a ty se opět spojí, lze tyto vady a ne­pravidelnosti potlačit, a navíc lze využít i menší částí stromů (např. tenké větve apod.). Tímto způsobem se vyrábí celá řada materiálů na bázi dřeva, které mohou mít lepší vlastnosti než dřevo masivní. Jejich výhodou je vysoce efektivní využití dřevní hmoty, převážně nízká objemová hmotnost (kolem 500 kg/m3) při vysoké pevností, snadná opracovatelnost a spojo­vání, objemová stálost, vyšší požární odolnost a odolnost proti biologickým škůdcům.

(překližované desky, vláknité desky, třískové a OSB desky) (CSN EN 316, CSN EN 309)

Jsou definovány jako desky složené z dílců slepených navzájem na užších stranách a u více­vrstvých desek také na plochách. Jsou označovány symbolem SWP. Jako prvky na jejich výrobu lepením se používají fošny, prkna, latě, lamely (tloušťka 3 až 10 mm, šířka minimálně 25 mm). Tyto desky se vyrábějí v různých variantách jak pro nosné účely, tak i nenosné.

Tento typ materiálu je prezentován několika dalšími podtypy. Jsou to překližky, jádrové desky (laťovkya dýhovky) a složené desky. Všechny typy jsou různě povrchově upravovány, např. brou­šením, oplášťováním, impregnací apod. Od jejich povrchové úpravy se odvíjí jejich možnosti použití ve vlhkém prostředí.

Překližky jsou desky ze vzájemně spojených vrstev, přičemž jednotlivé vrstvy jsou na sebe navzájem kolmé. Jedna vrstva může být tvořena jedním tenkým listem dřeva, případně více dýhami. Počet vrstev bývá lichý, takže obvyklá tloušťka je 3 až 7 mm.

Jádrové desky jsou překližované desky s jednou středovou vrstvou, která bývá výrazně silněj­ší. U laťovek je tvořena z latí o šířce 7 až 33 mm.

Složené překližované desky jsou desky, kde střední vrstva není z masivního dřeva nebo dýh a má charakter podpůrné konstrukce.

Překližky typu HDO a MDO jsou na povrchu opatřeny tenkou vrstvou plastu, který zajišťuje

hladký, otěruvzdorný a vodotěsný povrch. Nejširší využití mají na stavbu bednění, podbití.

podkladní vrstvy podlah apod.

Jde o speciální druh desek, které jsou vyráběny z dřevních vláken slisováním, popř. i lepením. Klasickým zástupcem jsou desky typu MDF a HDF, používané pro výrobu laminátových podlah. Jedná se o houževnaté materiály, které je možno využít i na velmi zatížené konstrukce.

Tento typ desek je vyráběn z dřevných třísek jejich ohřevem a slisováním s přídavkem lepidla. Na řezu je patrná charakteristická struktura, kdy jsou do střední části použity třísky výrazně silnější. Tyto desky mají nejširší uplatnění v interiérech na výrobu nábytku a obložení. Při jejich použití je třeba zajistit, aby řezné plochy nepřišly do kontaktu s vodou či vlhkostí. Pokud voda pronikne do jejich vnitřní struktury, velice bobtnají.

OSB desky jsou vyráběny z plochých, záměrně orientovaných třísek, které jsou zalisovány a navzájem slepeny. Zpravidla se orientace třísek provádí jen v povrchových vrstvách. Obvyklá tloušťka použitých třísek bývá 50 až 75 mm. Na jejich výrobu se používá velmi kvalitní dřevo, např. borovice. Stejná orientace vláken dává výsledné desce vyni­kající únosnost. Jsou vyráběny ve čtyřech jakostních třídách, cfž jim umožňuje velice široké využití. Při jejich opláštění a zajištění vodotěsnosti je možné použít je i na extrémně namáhaná bednění. 

Lepené lamelové dřevo je na poli stavebních materiálů poměrně novinkou. Nahrazuje nedosta­tek klasického rostlého dřeva, který spočívá v omezeném maximálním průřezu. Tyto prvky jsou vyráběny slepením více tenčích lamel, čím lze při současné technologii vyrobit i prvek o průřezu 2 000 x 240 mm. Prvky jsou vyráběny ve formě vazníků o maximální délce 35 m. Tyto enormní rozměry umožňují využití těchto prvků pro stavbu hal a jiných rozměrných konstrukcí. Casto se jedná o zakázkovou výrobu, neboť prvky z lepeného lamelového dřeva lze vyrábět v tvarech a zakřiveních.

Vrstvené dřevo je materiál podobný překližce, ale u tohoto materiálu se směr vláken nestřídá. Tím, že všechna vlákna mají stejnou orientaci, je maximálně využita tahová kapacita dřeva. Tyto materiály se používají na náročné velkorozponové haly.

Jedná se o dřevo, u něhož se zvyšuje jeho objemová hmotnost lisováním za vysokých teplot (okolo 150°C). Se zvyšující se hutností roste i jeho pevnost. Používá se na stojiny dřevěných vazníků.

Modifikace dřeva spočívá v chemické úpravě dřevní hmoty. Po tomto procesu jsou výrazně potlačeny některé nepříjemné vlastnosti dřeva, jako např. nasákavost, nízká trvanlivost, špatná odolnost vůči škůdcům apod. Takto upravené dřevo je pak možné použít ve venkovním pro­středí, na okenní a dveřní rámy apod. Vztahy mezi některými technickými a technologickými parametry výrobků na bázi dřeva.

Dřevěné částice lze kombinovat s různými nedřevěnými materiály, například s plasty, sádrou, ce­mentem. Vznikají tak kompozitní materiály se zvláštními vlastnostmi a relativně nízkou cenou.

Norma (ČSN EN 633 definuje cementotřískové desky jako desky vyrobené lisováním z částic na bázi dřeva nebo jiných rostlinných částic, pojených běžným portlandským cementem nebo cementy na bázi hořčíku s možnými přísadami. Přesnější vymezení vlastností cemento­třfsiových desek přináší specifikační norma ČSN EN 634.

Nejčastěji používaným pojivem je portlandský cement. Některé látky, obsažené ve dřevní hmotě (třísloviny, polysacharidy, lignin) však mohou výrazně zpomalovat tvrdnutí cementu a snižovat jeho pevnost. Tyto problémy odpadají při použití hořečnatého pojiva, kterému protoli někteří výrobci dávají přednost. Desky s tímto pojivem však nejsou odolné proti vlhkosti, a proto je lze bez další ochrany používat pouze v interiéru.

Podle tvaru dřevních částic a jejich objemové hmotnosti lze cementotřískové desky v zásadě rozdělit na desky z dřevité vlny s nízkou objemovou hmotností (do 400 kg/m3), desky z hru­bých třísek se střední objemovou hmotností (400 až 800 kg/m3) a na desky z jemných třísek s vysokou objemovou hmotností (nad 800 kg/m3).

Desky s nízkou objemovou hmotností z dřevité vlny se používají na tepelnou izolaci stěn a stropů, na tepelné izolační obklady nosníků, průvlaků, pilfřů, stropů a obvodových zdí, jako ztracené bednění stropních a věncových konstrukcí, k tepelné izolaci teplovzdušných kanálů, ke zhotovování přfček a dělidch stěn apod. Pro všechny desky z dřevité vlny se u nás vžilo označení heraklit. Běžně se tak označují i desky pojené portlandským cementem, bez ohledu na to, že původní firemní název se týkal desek s pojivem hořečnatým. Desky z dřevité vlny se vyrábějí nejčastěji v rozměru 2 000 x 500 mm, v tloušťkách od 1 5 do 100 mm. Tyto desky se dají dobře kombinovat s jinými materiály a snadno se na ně nanáší omítka. K dosažení většího tepelněizolačního účinku se vyrábějí kombinované dílce z desek z dřevité vlny s vrstvou pěnového polystyrenu. V praxi se lze setkat s označením Lignopor nebo Heraklit.

Cementotřískové desky se střední objemovou hmotností se vyrábějí z štěpků a hrubších tří­sek. Jejich obvyklé rozměry jsou 2 000 x 500 mm, tI. 25 až 70mm. Dřevní částice se nejčastěji mineralizují vodním sklem, které současně snižuje nasákavost a zvyšuje odolnost desek proti škůdcům a plísním. Desky mají výborné zvukověizolační vlastnosti (vzduchová neprůzvučnost 30-35 dB), mají však nízkou zvukovou pohltivost. Odolávají vlhku, prakticky nebobtnají a jsou odolné vůči mra­zu, hmyzu a plísním. Desky s doplňkovou izolační vrstvou pěnového polystyrenu se používají jako ztracené bednění při zhotovování obvodových zdí, zejména v bytové výstavbě.

Cementotřískové desky s vysokou objemovou hmotností z jemných třísek se používají pro obklady stěn a stropů, na podlahy, na fasádní odvětrávad systémy (zde však může docházet k tvorbě výkvětů), na požární obklady a příčky, na ztracené bednění apod. Pro protipožární účely se vyrábějí i cementotřískové desky, ve kterých jsou dřevěné třísky kombinovány s vermi­kulitovým plnivem.

Kromě cementotřískových desek se vyrábějí také cementotřískové tvárnice, které mohou být opatřeny vrstvou polystyrenu. Tyto tvárnice mají přesné rozměry, proto se kladou nasucho (bez malty) a plní se betonovou směsí vždy po 3 až 4 řadách. Výhodou těchto systémů je velmi rychlý postup výstavby, jednoduchá montáž, vynikající tepelněizolační a akumulační vlastnosti při ceně srovnatelné s klasickými materiály.



Čerpáno z publikace: Stavební materiály pro SPŠ Stavební (Moderní i tradiční materiály, zkoušení stavebních hmot, praktická cvičení), vydavatelství Grada
Autoř: Karel Kolář a Pavel Reiterman