Hledám střechu Hledám firmu Hledám radu Střecha chytře

Betonová taška

Zásady pokládky betonových tašek

9. 5. 2013

Dnešním dnem přinášíme první článek, který se zabývá betonovými střešními krytinami. Článek je prvním ze série návodů, jak se zorientovat v různých druzích střešních krytin, jejich vlastnostech a použití. V dalších článcích vás seznámíme nejen s technickými parametry pálených tašek, vláknocementových a vlnitých střešních krytin, ale i jejich pokládkou. Všechny informace pochází z odborné publikace Šikmé střechy vydavatelství Grada, která vyšla v roce 2012.

Betonová taška Bramac
Betonová taška Bramac


Každý typ betonové střešní krytiny má od výrobce deklarovaný minimální bezpečný sklon střechy, od kterého se může taška pokládat bez nutnosti dodatečných opatření a jenž zajišťuje správnou funkčnost střešního pláště. U převážné většiny běžně nabízených typů tašekje to 22°. Při pokládce na nižší sklony je nutné provést doplňkové opatření - těsné nebo vodotěsné podstřeší. Toho dosáhneme bedněním v kombinaci s kvalitnější pojistnou hydroizolační fólií a některými dalšími prvky. Tímto způsobem je možné většinu typů tašek pokládat již od sklonu 12°; za použití systému Bramac Max 7° je to možné dokonce od sklonu 7°". Na nižší sklony se betonové tašky pokládat nesmějí. Maximální sklon, na který je možno betonové tašky pokládat, je 90°.

Betonové střešní tašky* v závislosti na konstrukci a místních podmínkách je možno změnit vzdálenosti latí u okapní hrany
** vzdálenost latí dle sklonu střechy a délky krokve
Obr. 16 Vzdálenost latí (VL) pro nejběžnější betonové střešní tašky: 31,5 cm pro střechy se sklonem do 24°, 31,5 - 33 cm pro střechy se sklonem 25 - 29°, 31,5 - 34 cm pro střechy se sklonem vyšším než 30°

Konstrukční šíře betonových střešních tašekObr. 17 Konstrukční šíře nejběžnějších betonových střešních tašek


Střešní tašky se pokládají vždy na latě. Laťování (vzdálenost latí) je pro většinu typů betonových tašek stejné v rozmezí 315-340 mm. Odlišné je pouze pro typy tašek jiného formátu než 10 ks/m2. Betonové tašky patří do kategorie tašek posuvných. Tím, že nemají horní zámek, je při montáži latí poměrně velká vůle na rozměření jednotlivých řad. Při rozměřování střechy je nutné neopomenout její sklon. S nižšími sklony střech se snižuje rozteč latí (svislý přesah tašek se zvětšuje). Maximální vzdálenost latí udávaná výrobcem vždy platí až od jistého sklonu střechy, nikdy však pro sklon minimální.

Střešní latě se používají dřevěné (zřídka též ocelové). Minimální průřez dřevěných střešních latí je 50/30 mm, kdekoli je to konstrukčně možné, doporučuje se používat latě rozměru 60/40 mm. Větší dimenze samozřejmě zaručuje větší únosnost, a to nejen samotné střešní krytiny v kombinaci se zatížením sněhem, ale snižuje I nebezpečí prasknutí latě při montáži pod vahou pokrývače. Střešní latě 60/40 mm je bezpečně možné používat při osové vzdálenosti krokví do 1,2 m. Pro větší vzdálenosti krokví je nutné únosnost latí ověřit statickým výpočtem. Veškeré dřevěné prvky střešní konstrukce, tedy i latě, je nutné před montáží opatřit impregnací proti dřevokazným houbám a hmyzu.

Tašky se na střešní latě zavěšují za dva výstupky umístěné v horní části zadní strany tašky. Při pokládce na střechy se sklonem do 45° není nutné jednotlivé tašky v ploše kotvit. Při pokládání na střechy sklonu 45-60° je nezbytné kotvit každou třetí tašku v ploše pomocí stranové příchytky, pi! sklonu 60-70° je třeba kotvit každou tašku v ploše pomocí stranové příchytky, nad 70° je nutné kotvit každou tašku v ploše pomocí vrutu.

Z důvodu ochrany před větrem je třeba dále kotvit všechny tašky po obvodu střechy bez ohledu na sklon či typ střechy. Jedná se o první řadu u okapu, poslední řadu u hřebene a tašky okrajové. Dále se musí kotvit všechny tašky řezané, zejména v úžlabí, nároží, kolem střešních oken apod. Kotvíme nejlépe pomocí vrutů s antikorozní povrchovou úpravou. Kotvení hřebíkem není tolik účinné, při extrémním větru může dojít k vytažení hřebíku ze střešní latě a při zatloukání může dojít k rozbití či prasknutí tašky.


Přehled výrobců betonových tašek najdete zde

Správné odvětrávání střešního pláště

Dalším důležitým bodem při realizaci střešního pláště je jeho správné odvětrání. V okapní hraně je vzduch do střešního pláště nasáván otvorem mezi kontralatěmi. Tento otvor je zakryt větracím pásem, aby se ve větrací mezeře neusídlili různí hlo- davci nebo ptáci. Průřez otvoru u okapu musí být min. 1/500 přilehlé plochy střechy a min. 200 cm2/bm, Průřez větrací mezery v ploše střešního pláště musí být min. 200 cm2/bm a musí mít výšku min. 20 mm


Průřez větrací plochy u hřebene či nároží musí být min. 1/2000 přilehlé plochy střechy. Z těchto údajů vyplývá, že výška kontra latě (tedy výška větrané vzduchové mezery) musí být min. 20 mm. Větší mezera je ale vždy výhodnější, více vzduchu je schopno absorbovat více vzdušné vlhkosti a lépe odvětrat podstřešní prostor. Z tohoto důvodu je ideální na kontra latě používat běžné střešní latě a výšku větrané vzduchové mezery zvětšit na 30-60 mm. Odvětrání v hřebeni se řeší pokládkou hřebene na sucho. Pod hřebenáč se montuje větrací pás hřebene (kartáčová lišta): plastový prvek zajišťující spolehlivý odvod vzduchu ze střešního pláště a zároveň bránící usídlování ptáků. Na nároží se větrací pás hřebene dávat nesmí, zde se používá samolepicí pás. Pokládka hřebene do malty se dnes používá pouze ve výjimečných případech a správné odvětrání střešního pláště by mělo být konzultováno s výrobcem používané krytiny. U většiny typů střech je odvětrání pomocí hřebenáče kladeného na sucho nedostatečné a je nutné jej řešit dále pomocí tašek odvětrávacích. Ty se umísťují do druhé řady od hřebene, většinou doprostřed každého krokevního pole. Větrací průřez těchto tašek se u jednotlivých výrobců liší, je nutné si jej vždy před pokládkou zjistit. Nejčastěji ale bývá spotřeba větracích tašek 10 ks na 100 m2 střechy.


Často se musíme zabývat sjížděním sněhu ze střechy. Zabezpečení proti sesuvu sněhu se provádí nejúčinněji pomocí protisněhových tašek. Ty se umísťují do druhé řady od okapu (celá řada) a dále v celé ploše střechy v počtu 1,3-5 ks/m2 - závisí na sněhové oblasti, ve které se střecha realizuje. Protisněhové tašky je možné nahradit kovovými protisněhovými háky. Jejich umístění je totožné s umístěním protisněhových tašek. Účinnost však může být v extrémních situacích nižší vzhledem k nižší pevnosti ve srovnání s protisněhovými taškami kompletně vyrobenými z betonu.
Druhým způsobem zabezpečení sjíždění sněhu jsou liniové zábrany. Jedná se o protisněhové mříže, trubkové zachytávače či dřevěné kulatiny ukotvené do speciálních držáků na každé krokvi, většinou ve druhé řadě od okapu.


Posledním možným řešením je kombinace obou těchto systémů.
Nejjednodušší je montáž protisněhových tašek, kterými prakticky nahrazujeme tašky základní. Montáž protisněhových háků je rovněž jednoduchá, pouze se zaháknou za horní část základní tašky. Oproti tomu montáž liniových zádržných systémů je poměrně složitá záležitost, která vyžaduje kotvení držáků a často je nutné tašky nad těmito držáky upravit částečným probroušením.

Výhody, nevýhody, nejčastější chyby

Výhody betonových střešních tašek
  •  Velice jednoduchá pokládka vzhledem k posuvnosti tašek. Tašky lze bez potíží usadit i při drobných nerovnostech v laťování.


  •  Vzhledem k velmi široké nabídce doplňků možnost řešení téměř jakýchkoli detailů pomocí systémových prvků.


  •  Většinu typů betonových tašek je možné pokládat od 12° sklonu střechy.


  •  Betonové tašky lze použít na pokrytí prakticky všech typů střech o nejrůznějších sklonech.


  •  Pokládku zvládne i méně zkušený řemeslník, pokud bude pečlivě dodržovat předpisy a doporučení výrobce.


  •  Po střeše pokryté betonovými taškami můžeme bez potíží chodit (pokud to dovoluje sklon) bez rizikarozbití či prošlá pnutí tašky.


  •  Snadná demontáž tašek, pokud chceme dodatečně do střechy osadit nový prvek (střešní okno, odvětrání kanalizace apod.).


  •  Jednoduchá montáž střešních oken, solárních panelů apod. do betonových krytin.

  •  Dlouhodobá životnost betonových krytin: většina výrobců udává životnost přibližně 100 let.


  •  Dlouhá záruční doba: prakticky všichni výrobci poskytují záruku 30 let.


  •  Cenová dostupnost pro většinu investorů: betonové střešní tašky patří do kategorie levnějších střešních krytin.


  •  Vynikající poměr cena/životnost.


Nevýhody betonových střešních tašek
  • Nižší životnost povrchové úpravy. Vytvořit povrchovou úpravu (nástřik) na jakémkoliv betonovém produktu je obecně velice obtížné vzhledem k přítomnosti cementu, který povrchovou úpravu rozkládá. Vzhled povrchové úpravy (tedy i tašky) se mění úměrně se stárnutím produktu. Prakticky všechny barvy mají s přibývajícími roky tendenci směřovat do odstínu hnědé nebo šedé. Z tohoto důvodu doporučuji vybírat betonové krytiny s vícenásobným nástřikem.


  • Na taškách s povrchovou úpravou jemným posypem často dochází k usazování nečistot, ať už se jedná o po létavý prach, saze z komínů či jehličí ze stromů. Rovněž často dochází k růstu lišejníků, a to zejména na částech střech orientovaných k severu, kam nesvítí slunce. Z těchto důvodů by se betonové tašky s posypem neměly pokládat na střechy trvale zastíněné a na střechy, v jejichž těsné blízkosti jsou vzrostlé stromy.


  • Menší výběr tvaru, barev a povrchových úprav.


  • Vyšší hmotnost jednotlivých tašek oproti např. páleným střešním taškám. Betonové tašky jsou často o více než 1 kg těžší, proto muže být pokládka fyzicky náročnější. Celková hmotnost m2 je ale přibližně stejná.


  • Zafoukávání sněhu, prachu či větrem hnaného deště skrz odvětrávací tašky a drobné mezery mezi jednotlivými taškami (chybí horní zámek) do větrané vzduchové mezery.


zdroj článku: Šikmé střechy

Grada Šikmé střechy












autor: Pavel Kopta, Jana Janoušková/krytiny-střechy.cz


Štítky: Střecha materiál, Pokládka střecha, Betonová taška
Rubriky článků