Powered by Smartsupp
Hledám střechu Hledám firmu Hledám radu Vizualizace střechy

Aktuality

Dřevěný šindel 1. díl - Dvojitý a jednoduchý na řídké laťování

7. 12. 2017

Dvojitá šindelová krytina na řídké laťování, krytí na dlouhou lať

Dvojitému šindelovému krytí na řídké laťovaní se říká v některých oblastech České republiky „dvojité krytí na dlouhou lať“, někde se hovoří o tzv. „korunovém krytí“. U dvojité krytiny se na každou lať přibíjejí dvě vrstvy šindele tak, že spáry spodní vrstvy šindelů jsou kryty vrstvou řady horní. Spotřeba šindelů je dvakrát vyšší než při krytí jednoduchém. Na každý šindel se počítá jeden hřebíkový spoj. Rozteč latí se může pohybovat např. 400–500 mm, délka šindelů pak bude vycházet z osové vzdálenosti polohy latí, což je 500–600 mm. Překrytí šindelů horní a spodní vrstvy by mělo být 100 mm.


 
V hřebeni na návětrné straně přečnívá dvojitá krytina z šindelů vrstvy protější strany o 80 až 100 mm, přesahování jednotlivých řad šindelů tohoto krytí je pak cca 100 až 150 mm, dle osové vzdálenosti latí a délky šindelů. Menší vzájemné přesahy řad nezajistí dostatečné bezpečné krytí. Proto např. u menších sklonů a v úžlabích standardních sklonů bývá vzdálenost latí i 220 mm pro zajištění většího přesahu šindelů. V místech, kde se využívá plnoplošného bednění (úžlabí) je nezbytné zřídit (a to pro jakýkoliv způsob krytí) latění na kontralatích, aby bylo dostatečně zajištěno větrání z venkovní i vnitřní strany plochy šindelové krytiny. Šindele pak netrpí vlhkostí a co nejdříve osychají. Odsazení šindelů od bednění má velký význam na životnost dřevěné krytiny

Jednoduchá šindelová krytina



Jednoduché krytí na řídké laťování

U jednoduchého krytí přesahuje vrchní řada spodní řadu o 100–150 mm. Každý šindel se přibije na dolní lati jedním hřebíkem, na horní lati se přibije jen každý třetí, pátý nebo sedmý. Ve hřebeni na návětrné straně střechy se posouvá předstrčením řada šindelů o 80 mm před krytinu druhé strany a každý šindel se zde přibijí dvěma hřebíky. Jednoduché šindelové krytí na řídké laťování se zpravidla používalo a používá na méně významné budovy nebo podružné a hospodářské objekty menšího významu. Pro přibíjení šindelů běžně užívají šindeláři galvanicky pozinkované stavební hřebíky 2,5 × 63 FeZn, ČSN EN 14592 1 06325 60-5P NA, výrobce HAŠPL. Jedná se o kvalitně pozinkované hřebíky mající vyšší odolnost proti korozi. Výběr spojovacího materiálu je nutný, neboť některé hřebíky po kontaktu s vodou rychle „mapovatí“ a dříve rezivějí. Argumentace o spřažení oxidovaného povrchu hřebíku do otvoru dřeva není zcela podložená k zachování kvality celého spoje. Rezaté povrchy hřebíků „zarůstají“ do šindele, pozinkované povrchy dříku hřebu mohou „klouzat“ v otvoru šindele. Hřebíky měděné jsou měkké a špiní povrch krytiny, nerezové se u nás na rozdíl od Německa neužívají. V oběhu jsou ocelové hřebíky, které mají rozdílnou tvrdost a jsou opatřeny záseky na dříku proti vytažení. Hladký dřík galvanicky pozinkovaných hřebíků je vhodné opatřit příčnými záseky zpravidla ve dvou až třech úrovních po obvodu, aby při objemových změnách dřeva (šindele) nedocházelo k jeho postupnému vytahování a uvolňování. Založené šindelového krytí se provádí z kratšího šindele o délce 300 mm. První řada latí se přibije profilem latě na výšku latě. V případě zvednutí pozvolného náběhu spodní hrany krytiny se kratší šindel podkládá šindelem ještě kratším, tj. od délky 250 mm, avšak na zhuštěné laťování po 130 mm od spodního okraje krokve. Pak běžné osové vzdálenosti cca dle rozměření po 230 mm s přibíjením hřebíku přes šindel do horní třetiny latě.



Zdroj: Publikace Šindel - Tradiční střešní krytina
Vydavatel: NPÚ
Autoři:
Vít Kolmačka, Jaroslav Novosad, Josef Polášek

NPU


Štítky: Střešní krytina, Střecha materiál, Přírodní střecha
Rubriky článků