Minimální sklon a jeho vytvoření na ploché střeše

Dle ČSN 731901:2011 Navrhování střech není stanoven minimální sklon hydroizolační vrstvy.

Střecha se navrhuje tak, aby se na povrchu krytiny netvořily kaluže - to se zajistí dostatečným sklonem krytiny.

Případné riziko tvorby kaluží se musí zohlednit v návrhu krytiny. Kaluže se obvykle tvoří při sklonu povrchu střechy do 3 %. U rekonstrukcí střech se sklonem vnějšího povrchu do 3 %, kdy jsou přidány další vrstvy střechy, lze považovat za přijatelné kaluže na povrchu povlakové vodotěsnicí vrstvy střechy o hloubce do 10 mm. Plynulému odtoku vody k okapu, do žlabu nebo vtoku nemají bránit žádné prekážky. Krytí koruny atiky a římsy má mít sklon alespoň 5 %, v případě atiky směrem do plochy střechy. Sklon pojistné vodotěsnící vrstvy u plochých střech má být tak velký, aby i po uplatnění pruhybu zajištoval odtok vody; doporučuje se nejméně 1°.

Viz obrázek dole, varianta a).
Průsečnice střešních rovin vycházejí z rohu střešní plochy, popř. z rohu smyšleného obdélníka (eliminace návrhu zborcených ploch); jednotlivé střešní roviny mají většinou ruzný sklon. Obyčejně se vytváří pomocí samostatné spádové vrstvy (nejčastěji silikátová).

Výhoda: Průsečnice střešních rovin se svislými stěnami atiky je vodorovná, a po celém obvodu ve stejné výšce. Toto řešení umožňuje jednotnou úpravu napojení hydroizolačních vrstev na atiku a zjednodušuje vytváření spádové vrstvy. V této variantě za určitých okolností lze parotěsnou vrstvu provedenou na spádové vrstvě využít i jako pojistnou hydroizolační vrstvu.

Nevýhoda: Provádění silikátové spádové vrstvy může být časově, finančně a technologicky náročnější, představuje i větší statické zatížení nosné konstrukce strešního pláště.

Viz obrázek dole, varianta b).
Průsečnice střešních rovin se svislými stěnami atiky je výškově proměnná, takže dostáváme různou výškovou úroveň krytiny podél atik; z nejnižšího místa jdou jednotlivé střešní roviny většinou ve stejném spádu. Nejčastěji se vytváří pomocí spádových klínu z tepelné izolace.

Výhoda: Provedení spádové vrstvy v rámci tepelné izolace znamená eliminaci mokrého procesu při realizaci, vyšší nezávislost na klimatických podmínkách při provádení, nižší statické zatížení.

Nevýhoda: Nemožnost využití parotěsné vrstvy jako pojistné hydroizolace. Větší tlouštka tepelné izolace a proměnná úroveň hydroizolační vrstvy u atiky může komplikovat její případné mechanické zakotvení, popř. ukončení vrstev na atice nebo řešení jejího oplechování.

Viz obrázek dole, varianta c).
Vychází z komplexního řešení nosné konstrukce objektu, nejčasteji u průmyslových hal. Při návrhu je nutné předejít vzniku bezspádého úžlabí, např. provedením rozháněcích klínu mezi jednotlivé vtoky.

Výhoda: Nejjednodušší varianta, není nutná spádová vrstva. V této variantě za určitých okolností lze parotěsnou vrstvu provedenou na nosné konstrukci ve spádu využít i jako pojistnou hydroizolační vrstvu.

Nevýhoda: Nosná konstrukce ve spádu může přinášet konstrukční nevýhody a omezení (nutnost podhledu, atd.)