Seriál Péče o střechy historických budov - Náhradní krytiny

15. 9. 2014

Náhradní krytiny pro střechy historických budov

1. Výměna tradiční krytiny za novodobé napodobeniny je znehodnocujícím zásahem do historické podoby stavebního díla. Následující přehled a klasifikace náhradních krytin proto nesmí být v žádném případě přijímány jako doporučení k jejich používání při obnově památek. Jde pouze o orientační pomůcku pro rozhodování ve výjimečných případech, zejména v ochranných pásmech. V odborném vyjádření je řreba vždy uvést krytinu nejvhodnější. Hodnocení krytin uvedené v této kapitole neplatí pro střechy budov, na kterých byly novější druhy krytin použity již při jejich stavbě. Hledisku záchrany bezprostředně ohrožené památky je věnován speciální odstavec. Specifickým otázkám použití prozatímních krytin a prozatímního zastřešení je venována další kapitola.

2. Od poloviny 19. století byly slaměné došky a dřevěný šindel často nahrazovány novějšími druhy skládané krytiny.

a) Ruznými novějšími druhy pálených a betonových, převážně drážkových tašek klasického formátu (14 – 15 ks/m²).

b) Osinkocementovými (tzv. eternitovými) šablonami. Dnes jsou vyráběny obdobné vláknocementové šablony bez použití rakovinotvorného osinku (azbestu). Tyto krytiny jsou dnes již historickým dokladem vývoje stavitelství. Méně obvyklé druhy (např. drážkové bobrovky, šestiúhelníkové betonové tašky) je třeba považovat za hodnotnou památku. Opětovnému použití uvedených krytin na sřrechách, kde jimi byly již před mnoha lety nahrazeny došky nebo šindel, je věnována kapitola. Nahrazení dodnes dochovaných bobrovek nebo prejzu drážkovými taškami, stejně jako nahrazení dochované břidlice nebo dřevěného šindele vláknocementovými šablonami, je však zcela nevhodné. Lze je připustit pouze u méně významných, pohledově se příliš neuplatňujících staveb v ochranných pásmech a v památkových zónach.

3. Náhradní krytiny, s jejichž použitím lze výjimečně souhlasit jen u méně významných, pohledově se příliš neuplatňujících staveb v ochranných pásmech kulturních památek a památkových zónách.

a) Dřevěný šindel řezaný běžným způsobem. Je méně trvanlivý.

b) Kameninová bobrovka (dodávaná nyní v odstínu blízkém barvě pálené krytiny).

c) Hladká betonová bobrovka, opatřená při výrobě kvalitním nátěrem v odstínu velmi blízkém barvě pálené krytiny.

d) Novější druhy pálených, případně betonových tašek (pokud možno klasických menšího formátu: 14 – 15 ks/m²), v barvě tradiční pálené krytiny.

4. Náhradní krytiny zcela nevhodné pro stavební památky, památkové rezervace a zóny i ochranná pásma.

a) Novější druhy pálených a betonových tašek, barvou nebo hrubým povrchem odlišné od starších druhu příslušné krytiny.

b) Asfaltový (bitumenový) šindel.

c) Hladké plechové krytiny včetne krytiny z měděného plechu. Jsou přípustné jen u některých velmi zakřivených ploch a velmi strmých věží, dále rovněž u pohledově skrytých střech velmi malého spádu.

d) Krytina z velkoplošných šablon (plechových, vláknocementových, plastových aj.).

e) Povlakové krytiny – asfaltové, fólie apod. (jsou přípustné u pohledově skrytých střech velmi malého spádu).

f) Jiné novější druhy krytiny odlišné tvarem, materiálem nebo barvou od starších druhu krytiny.

Obr. 1 až 3: Ilustrační fotografie, střechy historických budov Olomouc, Praha.

Zdroj: Publikace Péče o střechy historických budov, 2. vydání, opis - referát metodik NPÚ ÚP 2009/2010, NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV ústřední pracoviště, Odborné a metodické publikace, svazek 26

Autoři: Vojtech LÁSKA, Alfréd SCHUBERT. Miloš SOLAR, Josef ŠTULC

Pro Národní památkový ústav lektoroval: Prof. ing. arch. Karel Kibic, DrSc., Národní památkový ústav, územní odborná pracovište v roce 2003