Režná taška, výroba pálených tašek

13. 12. 2012

Keramické střešní tašky, neboli pálené střešní tašky jsou v našich zeměpisných podmínkách jednou z nejběžnějších a nejpoužívanějších střešních krytin vůbec. Základní povrchové úpravy střešních tašek rozlišujeme pod názvy režná, engoba a glazura. Jakým způsobem se tyto tašky vyrábí, jaké jsou mezi nimi rozdíly a jak tašky rozdělujeme najdete v následujících článcích.

Težba, skladování hlíny na výrobu střešních tašek

Cihlářské suroviny se těží povrchově a v blízkosti cihelen. K těžbě se užívá rýpadlo popřípadě dozér, skrejper či gréder. Základním krokem pro výrobu kvalitní pálené tašky je výběr vstupní suroviny. Důležitý je poměr jílů a písků, chemické složení, velikost zrn a vlhkost suroviny. Jílové zeminy se po vytěžení skladují v otevřených prostorách. Zde se nechávají odležet, čímž se zlepšuje jejich plasticita a jemnost. V otevřeném prostoru působí na surovinu povětrnostní vlivy, voda a mikroorganismy, a tím se surovina důkladně promísí a zlepší se její stejnorodost.

těžba hlíny
Jak už bylo zmíněno surovina musí být pečlivě vybírána. Kvalitní střešní tašky musejí být vyráběny z tvárného a plastického materiálu, aby konečné výrobky byly hladké a netvořily se v nich trhliny. Hlína také nesmí obsahovat hrubé části nerostů (sádrovec, sirník železa, organické látky a nevyhašený vápenec). Pokud by se tyto prvky v surovině nacházeli, mohly by poničit finální výrobek. Došlo by k roztrhání povrchu tašky, vytváření bílých výkvětů nebo by také propouštěli vodu. Složení hlíny je také důležité pro zbarvení materiálu. Do základní suroviny se přidávají ještě ostřiva - písky bez hlinitých příměsí, které snižují nadměrnou plasticitu materiálu.

Mletí, sušení hlíny

Odležená hlína se zpracuje na přípravárenské lince. Mele se kolovými a poté válcovými mlýny. Mele se ve dvou fázích na částice 1 - 2mm a dále cca na desetiny mm. Posléze odchází surovina do tzv. „odleženy". Zde zůstává několik dnů i týdnů. Korečkovým rypadlem se odebere stejnoměrné množství materiálu, který putuje na výrobní linku.

Následně se hlína protlačuje lisem a zsevzniklého pásu jsou krájeny formáty tašek. Jednotlivé tašky se vyrábějí jako tažené nebo ražené (o typech tašek více v dalším článku).

Dalším důležitým procesem v pořadí je sušení. Odstraňuje se jím vlhkost výlisku. Přitom výlisek získává mechanickou pevnost, nutnou pro další manipulaci. K sušení se využívají sušárny, ve kterých je teplota okolo 60 - 100 °C. Sušárny mohou být „kanálové", v těch sušení trvá cca 12 hodin, nebo „komorové", ve kterých sušení trvá podstatně déle - i několik dní. Výhodou komorových je zase to, že se v nich mohou sušit různé druhy tašek.

Vypalování tašek

Nastává finální fáze výroby, a to vypalování keramické hmoty. K vypalování se používá tunelová pec, do které se vkládají tzv. U-kazety, kde se uloží 12 - 15 tašek. Výpal začíná dosušováním a ohřevem výrobku, dojde zde k úplnému odstranění volně vázané vody a odstranění organických látek. V tomto stádiu je v peci asi kolem 200°C. Poté se teplota zvyšuje na 450 - 600°C, nastává odstranění chemicky vázané vody a probíhají krystalické změny volného křemene. V žárovém pásmu, což je teplota nad 950°C, nastane slinutí - nejdůležitější proces celého tepelného zpracování. Když se teplota dále zvyšuje k 1000°C, rozkládá se oxid železitý na oxid železnatý, dochází k úniku kyslíku, a tímto pálená taška získává pevnost a mrazuvzdornost. Tímto způsobem se vyrábí keramické střešní tašky neboli pálené střešní tašky. Bez dalších úprav vypálených tašek je výsledný produkt nazýván jako režná taška.

Popis režné tašky - taška bez povrchové úpravy

Povrch pálené tašky zůstává režný, má přírodní barvu. Jak už jsme zmiňovali barva výrobku je závislá na výběru suroviny, ale i na teplotě výpalu. Mohou se přidávat i tzv. korekce, kterými lze barvu tašek měnit. Dále se barva tašky může měnit vlivem času a povětrnostních podmínek. Vznikne na ní přirozená patina.

pálená taška