Zajištění reflexe parozábrany v konstrukci

4. 4. 2014

Reflexe je v současné době další efekt, který můž e parotěsná zábrana splňovat. S růstem cen energií začíná být tato schopnost fólií stále více uplatňována v celkovém sniž ování energetické náročnosti výsledné stavby z pohledu jejího dlouhodobého fungování. Reflexe je schopnost materiálu účinně odrážet sálavou složku tepelné energie, která u nejúčinnějších typů parotěsných zábran můž e dosahovat a ž 95%, přičemž sálajícího tepla je cca 70 - 80% z celkového množ ství vyprodukovaného v interiéru.

P.K. Technické textilie s.r.o., zajištění feflexe parozábrany v konstrukci Obr.: 1, 2 a 3

Odraz sálavého tepla vyprodukovaného v interiéru zajiš uje hliníková vrstva integrovaná v parotěsných zábranách vyšších stupňů kvality. Míra odrazu je závislá na obsahu (čistotě) hliníku v povrstvení a na „hladkosti“ samotného povrchu. Čím vyšší je čistota hliníku, tím je schopnost odrazu lepší. Z tohoto pohledu je třeba rozlišovat fólie povrstvené hliníkovou fólií a materiály, kde je hliník pouze obsa žen ve vrchní vrstvě PE či PP. U folií s kombinací hliníku a plastu bývá reflexivita běžně kolem 60 - 70%, kdežto u hliníkovou fólií povrstvených materiálů bývá hodnot až 95%. Laická zkouška typu povrstvení je přehnutí fólie do hrany a sledování, zda-li se vrátí do roviny (kombinace plastu a Al) nebo má-li tendenci zůstat přehnutá (čistá Al vrstva).

Samotný princip odrazu je dále přímo závislý na tzv. „reflexní mezeře“ v konstrukci. Reflexe můž e nastat pouze v případě, že mezi zdrojem záření (vytápěný interiér) a reflexní vrstvou je v konstrukci vytvořena vzduchová nevětraná mezera o tlouš ce minimálně 3 cm (obr. 1). Tato mezera pak v konstrukci slouž í velmi často i jako tzv. „instalační mezera“ pro vedení TZB instalací (elektro, voda, topení…) bez porušení parotěsné vrstvy vlivem jiných řemesel.

V případě použití parotěsné zábrany s reflexními schopnostmi mezi vrstvy tepelné izolace (obr. 2) nebo přímo pod sádrokarton (na profily nosné konstrukce) či jiný interiérový obklad (obr. 3) k odrazu tepla nedochází nebo energie prostupuje konstrukcemi předáváním (vedením) z jedné na druhou a tento způsob šíření tepla nemá schopnost odrazu. V tomto případě však i nadále funguje parotěsná zábrana z pohledu její primární funkce, tedy zamezení prostupu vodních par.

Vliv jiných řemesel

Vliv ostatních řemesel na parotěsnou zábranu je nejčastějším zásadním problémem pro její dlouhodobou správnou funkci.

P.K. Technické textilie s.r.o., zajištění feflexe parozábrany v konstrukci
Obr.: 1,2 a 3

Velmi častým jevem při výstavbě je nedostatečná projekční příprava definice skladeb, resp. umístění parotěsné zábrany v konstrukci, a tedy její zabezpečení před následným poškozením. Návrh by měl počítat s dostatečným odstupem parotěsné zábrany od dalších následných instalací. Z toho důvodu se doporučuje vytvoření tzv. „instalační mezery“ pro vedení všech TZB instalací (elektro, voda, topení apod.) ani ž by zasahovaly do celistvosti parotěsné vrstvy. Není-li ji ž v projektu stanoveno, že tato funkční mezera má v konstrukci být, jednotlivá řemesla ji ž spolu velmi často vzájemně nekomunikují, aby tento problém byla schopna vyřešit. Dochází tak velmi často k následnému porušení fólie vlivem průchodu jednotlivých řemesel skrz interiérový obklad, pod kterým bývá parotěsná fólie přímo umístěna (obr. 1). V případě, že je parotěsná zábrana umístěna hlouběji v konstrukci, vzniká tím prostor pro vedení všech zmiňovaných instalací (obr. 2) a v případě použ ití fólie s hliníkovou vrstvou i už itečného efektu reflexe sálavého tepla (viz. Zajištění reflexe v konstrukci). V případě standardního umístění fólie přímo pod sádrokartonem nebo jiným obkladem je v podstatě nemož né zabezpečit vzduchotěsné napojení prostupujícího prvku na parotěsnou fólii a vzniká tím zásadní poškození těsnosti této vrstvy a tímto místem dochází k masivnímu prostupu vodních par do konstrukce - tedy k jejímu záva žnému poškozování.

Častým důvodem poškození parotěsnosti fólie v konstrukci bývá i kotvení interiérových prvků (obr. 3 - nábytek, obrazy apod.) ji ž samotným už ivatelem, který není informován o rizicích těchto zdánlivě banálních operací.

Umístění parotěsné zábrany přímo pod interiérový obklad je tedy velmi nevhodné a má za následek sní žení schopnosti konstrukce odolávat vlhkosti. Toto pak následně vede ke zmenšení účinnosti tepelné izolace a zvýšení nákladů na vytápění domu.

Zdroj článku: Montážní manuál Parotěsné zábrany, PKTT P.K. Technické textilie s.r.o.