Krov oprava

Opravy a úpravy krovů, vikýřů, nadstřešního zdiva aj. - seriál Péče o střechy historických budov

3. 10. 2014

Opravy a úpravy krovu, vikýřů, nadstřešního zdiva, klempířských, ozdobných a jiných střešních prvků

1.

a) Při opravě střech a úpravách podkroví dochází nejen k výměně krytiny, ale i k zásahům do dalších částí střechy. Pokud je dosavadní provedení těchto konstrukcí vhodné nebo alespoň přijatelné, je nutné stanovit v odborném vyjádření požadavek na jejich zachování a obnovu. Jde-li o prvky nebo úpravy nevhodné, je třeba požadovat jiné řešení a popsat způsob provedení. Nevhodné provedení, umístění a úpravy střešních prvků velmi výrazně narušily podobu střech mnoha historických budov. Úpravám podkroví pro nové využití, zřizování nových vikýřů, zvětšování stávajících vikýřů apod. je věnována další kapitola.

b) Restaurování prvku, které jsou díly výtvarného umění mohou provádět pouze oprávnění restaurátoři. Oprava nebo obnova děl uměleckého řemesla může být svěřena pouze zkušeným specializovaným řemeslníkům.

2.

U státem chráněných kulturních památek a v památkových rezervacích je nutné postupovat podle daných specifikací. Pouze v pohledově méně exponovaných střechách v památkových ochranných pásmech a v památkových zónách lze po důkladném uvážení připustit výjimky.

Tvar střechy, konstrukce krovu

3.

a) Je třeba zachovat autentický tvar střech včetně zmírnění spádu střešních ploch námětky, složitého členění střech některých věží apod.

b) Z hlediska památkové péče je nevhodné vyrovnávat zvlnění střešních ploch a hřebene, způsobené deformací starších krovů (nejde-li o vážnou závadu konstrukce).

4.

a) Hodnotnou součástí historických staveb jsou krovy zhotovené před počátkem 20. století a všechny krovy zhotovené z tesaných trámu, případně i další krovy cenné z hlediska památkové péče. Zvláště velkou pozornost je třeba věnovat barokním a klasicistním krovům. Zcela mimořádnou péči zasluhují krovy renesanční a gotické. Citlivý přístup zaslouží i památkové krovy s ocelovou nebo železobetonovou konstrukcí.

b) Zkušenosti dokazují, že citlivou opravou nebo rekonstrukcí lze zachránit i velmi poškozené historické krovy. Je třeba dát přednost takovému řešení, které umožní v největší míře zachovat původní systém, materiál a vzhled konstrukce.

c) Zásadní význam má zjištění příčin poškození a jejich důsledné odstranění. Velkou pozornost je nutné věnovat zejména sanaci dřevěných konstrukcí napadených dřevomorkou domácí. V rámci sanace je nutné nejen zajistit nosnou funkci konstrukce, ale také zabránit opětovnému napadení ze zamořeného dřeva a ze zdiva prorostlého touto dřevokaznou hubou.

d) Při výměně zničených trámu je třeba respektovat jejich původní polohu, průřez a provedení spoju. U krovu z tesaných trámu by měly být protézy i celé nové prvky provedeny z tesaného dřeva (zejména u velmi cenných krovů), nebo alespoň ručně opracovány. V zájmu zachování autentického materiálu může být někdy vhodné přidat do krovu nové nosné nebo ztužující prvky, případně celou novou nosnou konstrukci.

e) Citlivý přístup zaslouží i starší dveře, schodiště, podkrovní místnosti a jiné autentické části podkroví.

5.

Je třeba výslovně odmítnout zejména tyto zásahy do autentického tvaru střechy a konstrukce starších krovů, zhotovených před počátkem 20. století:

a) Změny tvaru střechy (včetně odstranění námětku, vyrovnání střešních ploch do geometricky přísné roviny, vyrovnání mírně zvlněného hřebene apod.).

b) Změny vztahu spodní hrany střešní plochy (spodního okraje krytiny) k římse. Nevhodné je zejména zvýšení okapní hrany (spodního okraje krytiny) k římse, ke které často dochází. Bude-li při úpravě podkroví méně významných historických staveb a mladších krovu vytvořena nad římsou průběžná mezera k odvětrání spodního líce krytiny, musí být tato změna oproti původnímu stavu omezena na nejmenší možnou míru. Pokud není tento detail předem podrobně vyřešen a projednán, dochází při realizaci ke značně nevhodným úpravám.

c) Necitlivé opravy nebo likvidace hodnotných krovů. U těchto krovů je třeba zachovat nejen původní konstrukční systém, ale v maximální možné míře i jednotlivé dřevěné prvky. Ve většině případů není nutné měnit celé delší trámy, stačí nahradit jejich zničená zhlaví kratším trámem stejného průřezu, tzv. protézou spojenou se zkráceným původním trámem přesným tesařským spojem – přeplátováním. Je-li při nedostatku kvalitních tesařů nutné v zájmu záchrany památky provizorně nastavit trámy ocelovými, nebo dřevěnými příložkami, případně krov podepřít nebo ztužit přidanou konstrukcí, nesmí tento zásah vyloučit provedení opravy v budoucích letech. I v tomto případě musí pracovník památkové péče prosazovat šetrný přístup ke všem částem původního krovu. Je třeba chránit i autentický povrch dřevěných konstrukcí, tesařské značky i zápisy řemeslníků a vyjádřit nesouhlas s použitím nevhodných impregnačných prostředků (např. hydroskopických, barvících dřevo apod.). Citlivý přístup zaslouží i památkově hodnotné starší krovy s ocelovou nebo železobetonovou konstrukcí.

d) Osazování šikmých střešních oken v dalšíc kapitole.

e) Uzavírání krokví a jiných částí hodnotných krovů fóliemi.



Zdroj: Publikace Péče o střechy historických budov, opis - referát metodik NPÚ ÚP 2009/2010, NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV ústřední pracoviště, Odborné a metodické publikace, svazek 26

Autoři: Vojtech LÁSKA, Alfréd SCHUBERT. Miloš SOLAR, Josef ŠTULC

Pro Národní památkový ústav lektoroval: Prof. ing. arch. Karel Kibic, DrSc., Národní památkový ústav, územní odborná pracovište